Jaderný odpad - Způsoby uložení jaderného odpadu
k navigaciZpůsoby uložení jaderného odpadu
Způsobů uložení použitého paliva je celá řada. Použité palivo se dočasně ukládá ve stíněných ocelových kontejnerech na 40-50 let do skladů, do vodních bazénů u jaderných reaktorů nebo mimo ně, využívá se také uložení v betonových sklípcích nebo v betonových kontejnerech. Každá z těchto metod má své výhody a nevýhody a její využití se řídí lokálními potřebami jednotlivých jaderných elektráren. Definitivní uložení jaderného odpadu umožní hlubinná úložiště.
Na prvním místě bezpečnost
Základním požadavkem při ukládání jaderného odpadu je bezpečnost úložiště ve vztahu k životnímu prostředí a ochraně zdraví obyvatel. Vychází především z konstrukce úložiště a ze způsobu jeho provozováním podle předem stanovených režimů a pravidel. Bezpečnost úložiště je dále prověřována soustavou kontrolních mechanizmů. Rozhodnutím Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) o schválení tzv. Limitů a podmínek bezpečného provozu je např. omezena maximální úroveň radioaktivity, kterou lze u ukládaných materiálů připustit. Toto omezení má praktický význam pro bezpečnost zejména v daleké budoucnosti, kdy ani náhodné vniknutí do prostor úložiště nezpůsobí vážnější újmu na zdraví.
Dnešní bezpečnost je potvrzována výsledky monitorování úložiště, důsledným dodržováním limitů a podmínek provozu, dodržováním podmínek přijatelnosti ze strany původce a jejich důslednou kontrolou při předávání odpadů k uložení Správou úložišť radioaktivních odpadů.
Úložiště jaderného odpadu patří státu
Všechna v současnosti provozovaná úložiště radioaktivních odpadů (RaO) v České republice, tj. úložiště v JE Dukovany, a dále úložiště Richard u Litoměřic a Bratrství v Jáchymově, byla k od roku 2000 převedena do majetku státu a svěřena do správy SÚRAO; to převzalo odpovědnost za bezpečné ukládání radioaktivního odpadu v ČR. Stát jako garant uložení radioaktivních odpadů tak do budoucna zaručil nezbytnou kontinuitu této činnosti, kterou - vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku dlouhodobou - nemohl zaručit žádný soukromý subjekt.
Uložení nízkoaktivních a středněaktivních radioaktivních odpadů
Nízkoaktivní a středněaktivní radioaktivní odpady z JE Dukovany a JE Temelín se předávají k uložení ve zpevněné formě nebo ve schválených obalech. Technologie bitumenace, použitá na úpravu kapalných radioaktivních odpadů v obou jaderných elektrárnách, zaručuje dlouhodobou stabilní ochranu proti účinkům radiace, vyznačuje se nízkou loužitelností a cca 2,5násobnou redukcí objemu.
Pevné radioaktivní odpady pocházející z kontrolovaného pásma se třídí podle svých charakteristických vlastností. Tento způsob nakládání umožňuje průkaznější určení radionuklidů, kterými jsou odpady kontaminovány. Poté se skladují a před konečnou úpravou se lisují do sudů o objemu 200 litrů. Konečná úprava probíhá kampaňovitě, sudy s předlisovaným odpadem jsou slisovány vysokotlakým lisem. Výlisky jsou umístěny do větších sudů (tzv. overpak o objemu 300 až 400 litrů) a takto ukládány do úložiště radioaktivních odpadů. Výsledná redukce objemu je šestinásobná.
Vytříděná neaktivní část odpadů se zneškodní konvenčními způsoby, které jsou používány při nakládání s neaktivními odpady.
Uložení vysokoaktivních odpadů
Vysokoaktivní odpady, představované v českých jaderných elektrárnách použitým palivem, se skladují ve speciálních kontejnerech uložených ve skladech dříve, než budou uloženy definitivně do hlubinného úložiště.
Atomové elektrárny ve světě jaderný odpad vitrifikují
Ve světě se vysokoaktivní odpady upravují takzvanou vitrifikací, tj. převedením na stabilní materiál - sklo. K vysušenému rozemletému odpadu se přidají sklotvorné přísady a běžnou sklářskou technikou se při asi 1200 stupních Celsia vytaví křemičitanové nebo boro-křemičitanové sklo. Zkoušejí se i fosfátosilikáty. Zasklené odpady mají vysokou odolnost vůči vyluhování vodou, dobrou tepelnou vodivost a mechanickou pevnost. Pro lepší tepelnou vodivost se zkoušejí kapky skla obalovat kovem - olovem nebo hliníkem.
Prvními průmyslovými závody na vitrifikaci odpadů byly závody v Marcoule ve Francii (1978), v Čeljabinsku v bývalém Sovětském svazu (1987), v Cap de La Hague ve Francii (1989) a ve Windscale ve Velké Británii (1990).
nahoru