Jaderný odpad - Ukládání jaderného odpadu do země

k navigaci

Filozofie zneškodňování jaderných odpadů vychází z mezinárodně uznávaných principů nakládání s tímto druhem odpadů. Provozovatelé jaderných elektráren přitom berou ohled jak na potřebu chránit zdraví a životního prostředí před negativními důsledky ionizujícího záření a minimalizovat produkci radioaktivních odpadů (RaO), tak na nezbytnost stále zvyšovat celkovou bezpečnost jaderné elektrárny.

K oddělení radioaktivního odpadu od biosféry se využívají umělé (inženýrské) i přírodní bariéry.

Při ukládání jaderného odpadu do země platí přísné podmínky

Inženýrské bariéry jsou tvořeny vlastní konstrukcí úložiště, způsobem ukládání odpadů do úložiště a dále např. obalem nebo matricí, do nichž jsou odpady vloženy a ukládány.

Přírodní bariérou při ukládání radioaktivního odpadu jsou geologické vlastnosti prostředí, ve kterém je úložiště radioaktivního odpadu situováno. Při výběru lokality jsou přitom velmi přísně posuzována zákonem stanovená kritéria pro umístění těchto zařízení. Úložiště jaderného odpadu nemůže být umístěno např. v zátopové nebo krasové oblasti, v oblastech, kde by jeho přítomnost mohla mít znehodnocující vliv na zásoby podzemních či minerálních vod apod. Příznivými charakteristikami pro umístění jsou nepropustnost podloží, dostatečná vzdálenost od vodních toků nebo ploch a dostatečná vzdálenost od míst trvalého osídlení.

Práce na projektu hlubinného ukládání použitého paliva pokračují i v ČR. Příprava takového úložiště byla zahájena již v roce 1990, úložiště by mělo být vybudováno do roku 2065. V případě potřeby by se použité palivo mohlo v kontejnerech ukládat do prostoru vybudovaného v neporušené skalní formaci, která je geologicky, seismicky a hydrogeologicky stabilní. Na základě hodnocení archivních geologických informací podle bezpečnostních a legislativních kritérií bylo počátkem roku 2003 doporučeno 6 lokalit, později k nim přibyly 3 další. Na podzim 2003 na nich proběhla letecká geologicko-fyzikální měření s cílem získat podrobnější data pro budoucí zúžení území lokalit na rozlohu cca 10 km2.

Ukládání jaderného odpadu podle stupně radioaktivity (obecná kategorizace)

Vysoceaktivní radioaktivní odpady (kategorie I) obsahují dlouhodobé zářiče produkující intenzívní teplo a jejich nebezpečnost se počítá na miliony let. Doporučuje se jejich trvalé uložení v úložišti jaderného odpadu v hlubinné geologické formaci, v úložišti vybudovaném speciálně pro tento účel.

Nebezpečnost středně aktivních radioaktivních odpadů (kategorie II) se pohybuje v měřítku statisíců let. I tyto odpady obsahují dlouhodobé zářiče, avšak produkují méně tepla. Doporučeno je jejich trvalé uložení v hlubinné geologické formaci nebo v opuštěném solném dole.

Nízkoaktivní radioaktivní odpady (kategorie III) obsahující dlouhodobé zářiče jsou nebezpečné po dobu desetitisíců let. I zde se doporučuje uložení jaderného odpadu v hlubinné geologické formaci nebo v opuštěném dole.

Středněaktivní radioaktivní odpady (kategorie IV) neobsahují dlouhodobé zářiče, doba jejich nebezpečnosti se měří na tisíce let. Doporučuje se trvalé uložení v opuštěných solných nebo jiných dolech, jeskyních nebo v povrchových a podpovrchových úložištích se zesílenou inženýrskou strukturou.

Nízkoaktivní radioaktivní odpady (kategorie V) neobsahují dlouhodobé zářiče. Neprodukují teplo, doba nebezpečnosti jsou stovky let. Doporučené je trvalé uložení v opuštěných dolech a jeskyních nebo v povrchových a podpovrchových úložištích.

nahoru